Ejhle Konva

Martin Konvička uspořádal divadelní představení, které bylo fakt husté a rozhodně je s podivem, že policie nereagovala na nošení a použití zbraní (byť maket na veřejnosti).

Je vůbec policie schopna zasáhnout v případě skutečného útoku nebo by případné islamisty nechala v centru Prahy střílet?

Nicméně představení Konvičkovců bylo užitečné, byť drsné. Islámský stát vraždí a znásilňuje po x let v Iráku a Sýrii a tam nejde o divadlo, ale realitu.

Politici, kteří mají plnou hubu lidských práv a svobod, pro ty nebohé lidi v těchto zemích nehnuli ani brvou. Naopak, Obama a spol. evidentně zavili nárůst Islámského státu svou nečinností a pravděpodobně i tím, že Islámský stát pro ně byl z počátku dobrý spojenec proti Asadovi.  Asi obecné heslo humanistů : nechme vrahy vraždit, je to jejich kultura.

Výstavu fotografií obětí mučení, která probíhají v Sýrii Evropský parlament neumožnil vystavit s odůvodněním „příliš znepokojivé“. Bože, jak hluboce humanistické, útlocitné gesto! Takže nejenže proti zlu západ nebojuje, ale on ho vůči svým občanům i zamlčuje. Srovnejme kolik je dostupných informací na internetu, ale jak žalostně málo z nich proběhlo v televizi a rozhlase (asi taky pro občany příliš drastické a znepokojivé).

Tragédií je to, že převládlo přesvědčení, že do cizích kultur se nemá zasahovat. Takže univerzální hodnoty svobody a lidských práv jdou zcela stranou. Měli bychom na svobodách trvat a šířit je, ale místo toho se nečinně díváme na vraždění a znásilňování v Sýrii, Iráku, Súdánu aj. Co pro ty lidi uděláme? Až bude léta po konfliktu zřídíme mezinárodní soudní tribunál a pár zmrdů půjde sedět do komfortního vězení?

Politická reprezentace Evropy není schopna čelit nárůstu uprchlíků. Nejenže není schopna, dokonce před svými občany tají informace o trestných činech (např. loupeže a znásilnění – násobný nárůst ve Švédsku).

Zaplať pánbůh (zatím teda ne zaplať Alláh) za jednoho Konvičku a to, že Konvička mluví jak mu zobák narostl. Je to možná politicky nekorektní ve smyslu blazeovaných evropských šplhounků, etablovaných  komentátorů a vznešených filosofických snílků, ale popisuje to danou realitu.

Pro umlčení Konvičky je najednou dobrý i paragraf na výtržnictví. Ten měl být po revoluci zrušen, protože za něj chodili sedět disidenti. Situace se opakuje. Jako celek přicházíme o svobodu.